V Praze žil a pracoval velmi aktivní profesor tělocviku. Narodil se v Praze na Smíchově 5. září 1876. Byl teprve tříletý, když mu zemřel otec. Na rodném Smíchově vychodil nižší gymnázium. Učitelský ústav zakončil roku 1896 maturitou s vyznamenáním. Jmenoval se:
ANTONÍN BENJAMIN SVOJSÍK
Byl mladý, plný života. Není divu, že vstoupil do Sokola, který nebyl pouze tělocvičnou jednotou, ale důležitým společenským střediskem. Aktivní mladík se stal v 19 letech náčelníkem jednoty ve Slivenci a o 4 roky později náčelníkem celé Jungmannovy župy.
Po absolvování odborného univerzitního kurzu pro učitele tělocviku začal od roku 1901 vyučovat na reálce v Žižkově, tehdy ještě samostatném pražském městě. Brzy se stal úspěšným vychovatelem mládeže, oblíbeným tělocvikářem.
Antonínovou zálibou bylo také cestování, Už jako kluci s kamarádem Janem Novákem procestovali Čechy, Moravu, Slovensko a Uhry. Jak? Hlavně pěšky! O něco později přibyla Itálie, Francie, Španělsko, Balkán i Skandinávie. Druhou jeho velkou zálibou byl zpěv. S Janem Novákem a dvěma dalšími učiteli založili Učitelské kvarteto, později přejmenované na České pěvecké kvarteto. Protože byl Antonín ze všech nejmladší, říkali mu Benjamínek – a to mu zůstalo až do smrti. S pěveckým kvartetem podnikli turné kolem světa: Amerika, Japonsko, Čína, Indie, Blízký Východ.
Roku 1911 však Svojsíkovy záliby šly stranou. Vydal se totiž koncem července znovu na cestu, tentokrát do Anglie. Ne však objevit novou zemi nebo zpívat, ale osobně se seznámit s novinkou mimoškolní výchovy šířící se světem – skautingem. Pár mil za Londýnem, na louce u lesa, konečně uviděl skupinky asi jedenáctiletych hochuů ve skautských krojích – se širokými klobouky a tmavomodrými šátky. Na všech stranách panoval čilý ruch, ale zároveň vzorný pořádek. Žádný křik a hádání. Svojsík si důkladně skauting oťukal a byl jím očarován – odjížděl domů s odhodláním propagovat ho u nás, seč mu síly stačí.
Doma se dal ještě koncem prázdnin do práce. S několika lesními dělníky a venkovskými kluky postavili v lese u tchánovy myslivny „Vorlovy“ chatu z březových větví. A tam také se svým švagrem Dolfičkem Stránským začal překládat Baden-Powellovu knihu Scouting for Boys.
Hned po prázdninách si sestavil z žáků žižkovské reálky jakousi pokusnou družinu a začal s ní chodit na výpravy do pražského okolí, hlavně do Prokopského údolí. Ověřoval si, jak budou čeští kluci zabírat na hru zvanou skauting. Sotva poprvé postavili v přírodě stan – měl je chycené! Fungovalo to i ve střední Evropě.
Povzbuzen zájmem chlapců, navštívil Svojsik významné osobnosti té doby – Kramáře, Masaryka, Jiráska a další. Předpokládal, že skautingem rozšíří sokolskou výchovu. Začal přednášet a psát články do novin a časopisů. V únoru 1912 vyšla na úvod tenká brožura Český skaut a v květnu pak bible českých skautů Základy junáctví.
Svojsík hledal česky název pro anglické slovo „skaut“. Navrhoval ,,Chodové“, jiní se drželi překladu „Stopaři“, „Zvědové“, nebo také „Kozáci“, a dokonce i podle Svojsíka „Svojané“. Šťastný nápad – „Junáci“ – měl Svojsíkův přítel ze žižkovské reálky František Bílý. Ten se nakonec ujal. Od Chodů jsme však přece jen něco převzali, a to štít se psí hlavou, nakreslený Mikolášem Alšem. Nebyl to však jediný problém. Protože Sokol přes veškerou Svojsíkovu snahu o skauting zájem neprojevil, musel ABS hledat ochranná křídla jinde. Bylo to poměrně jednoduché. Svojsík byl totiž jednatelem „Svazu českých spolků a přátel pro tělesnou výchovu mládeže v Praze“. Naši první skauti při tomto Svazu utvořili „skautský odbor“.
Převzato z publikace Cestou k pramenů, 100let skautingu v obrazech