Leden a únor oddílu Orbis

Vlčata a světlušky

Lednové schůzky byly poznamenané velkou nemocností a karanténami. První schůzku po prázdninách jsme měli celou venku, hráli jsme plíženou a svítili si na oblečení, jestli máme dost odrazek a bylo by nás vidět v noci na silnici. Většina by asi zahynula pod koly aut. 

Také jsme se bavili o Třech Králích a měření času – Na Nový rok o slepičí krok atd. 

Další schůzku jsme hráli hru Bramborák – sbírání brambor na čas, bavili jsme se o pomáhání doma a plnění povinností. Vytvářeli jsme také obrazce ze svíček jako venkovní aktivitu a učili se znovu zapalovat sirky. 

Další schůzku jsme hráli honěnou se zvířátky, hráli Polévka se vaří… a také plánovali aktivity, které by děti chtěly dělat během příštího roku – vyrábění, vaření a samostatná orientace po městě. 

Poslední lednovou schůzku přišli jen tři vlčata, dělali jsme míčovou školku, povídali si o Kamenech zmizelých, na náměstí v průchodu hráli Pašerácké doupě a na dopravním hřišti ve tmě Majáky. 

První dvě schůzky v únory se nekonaly kvůli pololetním a jarním prázdninám. Další schůzku jsme hráli Kámen, nůžky, papír na týmy, bavili se o pravidlech chování při schůzkách, rozdělovali funkce v družině, kontrolovali pomůcky na schůzku, vázali obyčejné uzle, vyráběli padáček z papíru a hráli hru Vstaň. 

Poslední únorová schůzka byla společná, po počátečním chaosu jsme přivítali nováčka do družiny, bavili se o válce na Ukrajině, vázali jsme ambulatní uzel a hlavně jsme uklízeli klubovnu tak, jak se rozhodlo na střediskové radě.

Skauti a skautky

První lednová schůzka připadla novým začátkům, dohodli jsme se na průběhu schůzek v dalším půlroce, hlavně tedy na tom, že zvýšíme svou aktivitu a začneme se pořádně věnovat znalostem a skautingu celkově. Řekli jsme si základní pravidla schůzek, ale ne nic, co by nás omezovalo, nebo nám dělalo ze schůzek školu. Hráli jsme pár her, například probíhala diskuze mezi Krtečkem a Hitlerem, nebo mezi slonem a hrochem. 

Další schůzku jsme se věnovali mapám, topografickým, turistickým a pochodovým značkám a vyrazili jsme na krátkou procházku podle mapy.

Schůzku poté jsme se sešli ve velice malém počtu a hledali jsme spoje, kterými jsme se měli na výpravě dostat do botanické zahrady a pak do skautského institutu. Bohužel tato výprava se nemohla konat z důvodu obrovského množství karantén. Další schůzka proběhla až v půlce února, jelikož většina někteří roveři byli v karanténě, na lyžařském kurzu a poté byly prázdniny, takže schůzky by neměl kdo vést.

Na schůzce, která se konečně už po dlouhé době konala, jsme se naučili šest prvních písmen morseovy abecedy a procvičili si vysílání. Také jsme dešifrovali program schůzky, každý člověk měl jednu zašifrovanou větu a dešifrovalo se podle klíčů. Věnovali jsme se též historii skautingu a zahráli jsme si fotbálek.

Na další schůzce jsme přibrali pár dalších písmen do Morseovky a zamysleli jsme se nad válkou na Ukrajině. Též jsme uklízeli klubovnu.

Proběhla také první samostatná výprava naší družiny. Jeli jsme do Košátek, odkud jsme vyrazili směr Všetaty, po cestě jsme debatovali, hráli náročnou hru Vraky života nebo třeba zem je láva. Též jsme se pokusili odlít stopu podkovy, bohužel se nám ale odlitek rozlomil. Cesta byla dlouhá 15 kilometrů a velice dobře jsme si po cestě popovídali. Ke konci už některým začínala krize, ale nakonec jsme opravdu dorazili. Chtěli jsme, aby si někteří členové zkusili koupit jízdenku u okénka, ale zradili nás a tak to nakonec bylo koupeno přes internet. A to je teprve sranda, když si nejmenovaný člen nechá v krosně, které jsme si nechávali v hasičské klubovně, občanku a nemůže tak prokázat svůj věk. Nakonec se tedy podle průvodčího zúčastnil i jeden čtrnáctiletý člen.

Vlakem jsme dorazili do hasičské klubovny a tam jsme odpočívali. Objednali jsme pizzy a velice složitě jsme vyúčtovali akci. Poté jsme si zahráli pár her, například Krycí jména; Země, město a kreslili jsme a ostatní poznávali, co je na obrázku. Po nějaké době nám dovezli pizzu, tak jsme se najedli a pomalu začali připravovat místa na spaní. Večer ještě probíhal bottle flip, dokonce i jednou úspěšný.

A pak přišlo to osudné ráno, rádce Erža se probudil a ptá se Michala, který tou dobou už byl vzhůru, jestli se mu nezdá, že tam je nějak moc zakouřeno. Pak se vzbudil i Adam a šel se podívat k topení, jestli tam něco není. Odklopil batoh ležící před přímotopem a co nevidí, z batohu odkapává plast. To byl osud legendárního Lupínkova batohu, který bude navždy žít v našich srdcích.

Ráno jsme tedy uklidili naše nocležiště a nasnídali jsme se. Poté jsme si zahráli pár her, sbalili se a vyrazili jsme k vlaku.