I. KOŘENY SKAUTINGU
Když se hovoří o zdrojích a předchůdcích skautingu, bývá zvykem vyjmenovat několik postav, které se v dějinách tak či onak věnovali problému výchovy mladých lidí, nebo prosazovali vztah k přírodě. Zpravidla se tak na seznam dostane především J. J. Rousseau, J. A. Komenský a W. D. Thoreau. Domnívám se, že takový pohled na kořeny skautingu je povrchní a příliš mechanický, neboť sice správně zachycuje zdroje některých dílčích aspektů skautingu, neidentifikuje však to, co je pro skauting naprosto základní a konstitutivní. Mám za to, že chceme-li nalézt skutečné kořeny skautingu, ideje a tradice, ze kterých toto hnutí vyrůstá, musíme se zaměřit na konkrétní obsah skautských idejí a výchovných metod, a hledat, odkud byly načerpány. Domnívám se, že pokud to učiníme, vyvstanou před námi dva hlavní zdroje skautingu.
Tím prvním a základním je nepochybně západní křesťanská myšlenková a hodnotová tradice. Ačkoliv se skauting definuje jako konfesně nezávislé hnutí, přece nelze popřít, že veškerá jeho hodnotová a myšlenková výbava je v jádru křesťanská: hodnoty jako uznání lidské svobody a důstojnosti, vědomí povinnosti k přesažnému mravnímu řádu, individuální odpovědnost, snaha o nezištnou pomoc druhým – to vše patří k jádru toho, co tato tradice světu přináší.
Zdrojem druhým, který je ovšem od prvního neoddělitelný, je klasické tradiční pojetí výchovy (včetně mravní a sociální výchovy) jako rozvoje přirozených schopností člověka, jako uskutečnění a naplnění přirozených tendencí lidské přirozenosti. Skautské pojetí výchovy tak stojí do značné míry v protikladu proti představě mnoha novověkých myslitelů, že lidská přirozenost a mravní řád jsou v rozporu, že etické normy chování vycházejí především z pragmatické potřeby stanovit hranice přirozenému lidskému egoismu, aby společnost vůbec mohla fungovat, a působí tedy v podstatě protipřirozenému zaměření člověka. Skauting se tím vlastně vrací ke staré, platónsko-aristotelsko-křesťanské etice přirozeného zákona a z ní vyplývající metody přirozené výchovy – kterou ovšem dokázal velmi originálně rozvinout.
II. ZROZENÍ SKAUTINGU
Ještě než se zmíníme o okolnostech vlastního založení skautingu Baden-Powellem, je třeba zmínit jinou osobnost, která měla na toto hnutí (a o českém skautingu to platí dvojnásob) rovněž mimořádný vliv.
Jedná se o Ernesta Thompsona Setona, přezdívaného „Black Wolf“ – „Černý Vlk“. Tento zálesák, znalec přítrody, spisovatel a kreslíř založil už v roce 1902 ve Spojených státech organizaci Woodcraft Indians (v roce 1916 se změnila na Woodcraft League) – organizaci či spíše hnutí nejen pro chlapce, postavené na idálu života v přírodě, hnutí naplněné romantikou amerických Indiánů, s vypracovanou symbolikou, rituály a výchovným a sebevýchovným programem v duchu lesní moudrosti. Základní rysy hnutí popsal Seton ve dvou knihách: Svitek březové kůry a Kniha lesní moudrosti. Seton je proto považován buď za přímého předchůdce skautingu, nebo dokonce za jeho spoluzakladatele: byl jedním z bezprostředních inspirátorů Baden-Powella, a jeho organizace ve Spojených státech dokonce na přechodnou dobu se skautingem splynula. Nakonec však woodcrafterství zůstalo hnutím samostatným, i když se skautingem silně spřízněným. Od skautingu jej odlišuje větší důraz na blízkost přírodě a tradici přírodních národů (zejména Indiánů) a naopak absence formálních prvků jako je např. skautský kroj, poněkud odlišný systém organizace (kmeny smíšené z členů různého věku a obojího pohlaví, na rozdíl od věkově specifikovaných a většinou nekoedukovaných skautských družin a oddílů), vlastní ideové základy odvozené z indiánských tradic (dvanáct zákonů lesní moudrosti), symbolika (čtyřnásobný oheň) i vzdělávací a výchovné metody (cesty čtyř světel, mistrovství lesní moudrosti).
Za okamžik vzniku skautingu jako takového se pokládá rok 1907, kdy Sir Robert Baden-Powell (mezi skauty známý prostě jako B.P.), britský generál proslavený úspěšnou obranou jihoafrického Mafekingu, podnikl s asi 20 chlapci první pokusný skautský tábor na ostrově Brownsea. Úspěch tábora jej podnítil k pokračování v projektu: během jara 1908 dokončil a vydal rukopis knihy Scouting for Boys, knihy, v níž, jak název napovídá, B.P. představoval a nabízel skautský program chlapcům, a to v tak přístupné a srozumitelné formě, že kniha ihned získala jejich zájem, takže když B.P. v září 1909 svolal celonárodní setkání skautů, aby zjistil, jaký ohlas skauting mezi chlapci vyvolal, reagovalo více než 10 000 chlapců – a k Baden-Powellově ohromení i několik skupinek dívek. Za rok už prvních skautek bylo na 6000. B.P. byl nucen na situaci reagovat: načrtl zhruba program dívčího hnutí, a požádal svoji sestru Agnes, aby se dívčí organizace ujala: jmenoval ji předsedkyní výboru sesterského hnutí – „Girl Guides Association“. To bylo v roce 1910, a téhož roku také B.P. definitivně opustil armádu, aby se mohl nadále věnovat pouze skautům. Tou dobou byl už skauting se svými více než 100 000 členy nejdůležitějším mládežnickým hnutím v Británii.
III. DALŠÍ VÝVOJ A SOUČASNOST
Ohlas knihy Scouting for Boys nezůstal omezen pouze na Británii. Už v roce 1908 vznikly první skautské oddíly v Kanadě, Austrálii, na Novém Zélandu, a v dalších letech se hnutí rychle šířilo do dalších zemí. B.P. si přál, aby britský původ a identita skautingu neupadly v zapomnění a požádal proto krále, aby skautingu udělil Královskou Chartu skautingu. Král bez váhání vyhověl: k udělení Charty, aktu, který představoval významné právní zakotvení skautské organizace, došlo 4. ledna 1912. Později získal Královskou Chartu i dívčí skauting.
V tomto roce došlo i k další důležité události: 30. října 1912 se B.P. oženil se slečnou Olave Saint Clair Soames, s níž se seznámil při cestě lodí na jaře tohoto roku, a která byla přesně o 32 let mladší (narodila se, stejně jako on, 22. února). Jeho žena se ihned zapojila do služby skautskému hnutí: v roce 1916 byla jmenována „vrchní zpravodajkou“ hnutí, v roce 1918 byl tento titul změněn na „Chief Guide“ – „Náčelní skautek“, a v roce 1930 byla Lady B.P. jmenována první a poslední „Světovou náčelní skautek“ („Chief Guide of the World“).
Vývoj a šíření skautingu pokračovalo. V roce 1920 se v Londýně konalo první skautské Jamboree: mezinárodní setkání všech skautů, na němž byl B.P. spontánně uznán světovým skautským náčelníkem. Krátce před začátkem jamboree proběhla první mezinárodní skautská konference, která rozhodla o vytvoření mezionárodního skautského ústředí. K tomu došlo v roce 1922 na druhé skautské konferenci v Paříži, kde byla rovněž přijata Skautská ústava. To byl zrod mezinárodního chlapeckého skautského ústředí, které teprve v roce 1973 dostalo název Světová organizace skuatského hnutí, zkráceně WOSM (World Organization of the Scout Movement). Sídlo ústředí bylo nejprve v Londýně, v r.1958 bylo přesunuto do Ottawy a konečně v r. 1968 do Ženevy.
Pokud se týče mezinárodní organizace skautek, již v roce 1919 vytvořila Olave B.P. Mezinárodní radu skautek, jako prostředek pro vzájemnou komunikaci národních organizací. V roce 1920 se pak konala první mezinárodní konference skautek, a v roce 1928 byla založena Světová asociace skautek – WAGGGS (World Association of Girl Guides and Girl Scouts) se sídlem v Londýně. I přes určité problémy a mírně odlišné přístupy obou organizací (např. WOSM se od r. 1973 nepovažuje za výlučně chlapeckou organizaci a spíše se pokládá za reprezentanta Baden-Powellova skautingu jako takového, naproti tomu WAGGGS klade důraz na svébytnou identitu dívčího skautingu) spolu obě světová ústředí vzájemně spolupracují.
V souvislosti s WOSM a WAGGGS je třeba zmínit dvě mezinárodní organizace sdružující katolické skautské organizace: je to Mezinárodní konference katolických skautů (ICCS – International Catholic Conference of Scouting) a Mezinárodní konference katolických skautek (ICCG – International Catholic Conference of Guiding). Tyto organizace nevystupují jako konkurentí WOSM a WAGGGS, nýbrž jsou členy těchto organizací a vzájemně spolupracují. Jedná se tedy o jakousi katolickou platformu v rámci WOSM a WAGGGS.
K WAGGGS a WOSM se dále druží ještě Mezinárodní společenství skautů a skautek (ISGF – International Scout and Guide Fellowship, do roku 1996 IFOFSAG – International Fellowship of Former Scouts and Guides), organizace sdružující dospělé skauty, která byla založena v roce 1953 „s plným a vřelým souhlasem“ (budoucího) WOSM a WAGGGS. Sídlem ISGF je Brusel, a jejím cílem je uvádět v život skautský ideál služby, zůstat ve styku se skautingem, podporovat celosvětový skauting a posilovat kontakty všech svých členů.
Kromě WOSM, WAGGGS a ISGF, které se společně považují za právoplatné a výlučné reprezentanty Baden-Powellovského skautingu, existují i mnohem menší mezinárodní organizace konkurenční, které zmíněné „trojce“ většinou vytýkají odklon od původních idejí zakladatele. Jejich existence souvisí rovněž s faktem, že politikou WOSM a WAGGGS je, že připouštějí členství pouze jediné organizace z každého státu: ve většině zemí však existuje více skautských organizací, často i více než deset.
První z těchto konkurenčních organizací Mezinárodní unie evropských skautek a skautů – Federace evropského skautingu (L’Union Internationale des Guides et Scouts d’Europe – Fédération du Scoutisme Européen; zkratka UIGSE-FSE, případně pouze jedno z toho), vznikla v roce 1963 podpisem „Federální smlouvy“ mezi několika evropskými křesťanskými skautskými organizacemi; avšak myšlenka mezinárodní skautské organizace hlásící se zásadně ke křesťanské víře a evropské kultuře jako ke svému myšlenkovému základu již předtím několik let klíčila v Německu a ve Francii. UIGSE-FSE se definuje jako mezinárodní skautská asociace národních organizací, jejímž cílem je uskutečňovat Baden-Powellův skauting na evropských křesťanských základech a která vyznává ideu jednotné Evropy. Vedle Baden-Powella se hlásí též k zakladateli skautingu ve Francii, katolickému knězi Jacquesovi Sevinovi (1882-1951). Sídlem „Euroskautů“, jak u nás bývají nazýváni, je Château-Landon, Route de Montargis ve Francii, a jejich členské organizace existují ve vícero evropských státech a v Québecu – jedná se převážně, ale ne výlučně, o katolické skautské organizace. Zdá se, že UIGSE a předchozí tři organizace neudržují navzájem žádné styky.
Mimo tyto existují v mnoha zemích organizace hlásící se ke skautingu, které nejsou členy žádných mezinárodních organizací. V roce 1996 vznikla v německém Laubachu Světová federace nezávislých skautů (WFIS, World Federation of Independent Scouts), která si klade za cíl tyto nezávislé skautské organizace spojovat a organizovat společné tábory, vůdcovské kursy a jamboree. Federace je rovněž orientována spíše tradicionalisticky (má jistou návaznost na anglickou Baden-Powell Scouts‘ Associationvzniknuvší v roce 1970 a hlásící se k tradičnímu skautingu, které se stala členem WFIS). Evropská sekce Federace vznikla v roce 1999 a sdružuje více než 10 skautských organizací z různých evropských států, zvláště z Německa. Další členské organizace Federace existují v Severní a Jižní Americe a v Japonsku; celkem Federace sdružuje více než 50 organizací z cca. 30 zemí.
IV. CHARAKTERISTICKÉ PRVKY SKAUTINGU
Tato poslední část oddílu věnovaného světovému skautingu podává seznam některých prvků charakteristických pro skauting s krátkým komentářem.
Skautský slib
Skautský slib je jednou ze základních charakteristik skautingu; jeho složením se člověk skautem stává, a v jeho znění jsou vyjádřeny základní ideje skautingu: principy povinnosti k Bohu, sobě samému a bližním. Přestože se přesné znění slibu oraganizace od organizace liší, všechny formulace vycházejí z původního slibu navrženého Baden-Powellem. Zde je pro srovnání znění původního Baden-Powellova slibu, slibu francouzské skautské organizace organizace Guides et Scouts d’Europe (AGSE) (člena UIGSE-FSE) a znění slibu Junáka – svazu skautů a skautek.
| ZNĚNÍ B.P.On my honour I promise that I will do my best:1. To do my duty to God and the King. 2. To help other people at all times. 3. To obey the Scout Law.(Slibuji na svoji čest jak dovedu nejlépe:1. Plnit své povinnosti k Bohu a ke králi. 2. Pomáhat druhým v každé době. 3. Zachovávat skautský zákon.) |
ZNĚNÍ AGSESur mon honneur, avec la grâce de Dieu, je m’engage:1. a servir de mon mieux Dieu, l’Église, ma patrie et l’Europe, 2. a aider mon prochain en toutes circonstances, 3. a observer la loi scoute.(Na svoji čest se s milostí Boží zavazuji:1. sloužit co nejlépe Bohu, Církvi, své vlasti a Evropě, 2. pomáhat svým bližním za všech okolností, 3. řídit se skautským zákonem.) |
ZNĚNÍ JUNÁKASlibuji na svoji čest jak dovedu nejlépe:1. sloužit nejvyšší Pravdě a Lásce věrně v každé době, 2. plnit povinnosti vlastní a zachovávat skautské zákony, 3. duší i tělem být připraven pomáhat vlasti a bližním.Dobrovolná doložka:K tomu mi pomáhej Bůh! |
Následující webové stránky nabízejí formulace skautského slibu různých světových organizací (seřazeno od nejkvalitnějších k méně kvalitním):
Skautský zákon
Druhým typickým prvkém skautské výchovy je skautský zákon. Původní Baden-Powellovo znění mělo 10 bodů, a z něj vycházejí i všechna různá znění dnešní, i když se zde vyskytuje větší variace než u verzí slibu. Snad je to tak proto, že skautský zákon není chápán jako zcela základní ideový pilíř skautingu – jedná se spíš o výchovný nástroj, který je možné v podrobnostech přizpůsobovat měnícím se okolnostem. Pro srovnání uvádím opět tři verze skautského zákona:
znění velmi blízké původnímu Baden-Powellovu |
|
| 1. A Scout’s honour is to be trusted. 2. A Scout is loyal to his Queen, his Country, his Scouters, his Parents, his Employers, and those under him. 3. A Scout’s duty is to be useful and to help others. 4. A Scout is a friend to all, and a brother to every other Scout, no matter to what country, class or creed the other belongs. 5. A Scout is courteous. 6. A Scout is a friend to animals and to all other created things. 7. A Scout obeys the orders of his parents, Patrol Leader, or Scout Master without question. 8. A Scout smiles and whistles under all difficulties. 9. A Scout is thrifty. 10. A Scout is clean in thought, word and deed. |
1. Ctí skauta je, že je mu možné věřit. 2. Skaut je oddaný své královně, své zemi, skautským vůdcům, rodičům, zaměstnavatelům, a svým podřízeným. 3. Povinností skauta je být prospěšný a pomáhat jiným. 4. Skaut je přítelem všech, a bratrem každého jiného skauta, bez ohledu na jeho zemi, společenskou třídu či víru. 5. Skaut je zdvořilý. 6. Skaut je přítelem zvířat a všech ostatních stvořených bytostí. 7. Skaut poslouchá příkazy svých rodičů, rádce družiny či vůdce oddílu bez odmluvy. 8. Skaut si píská a usmívá se v jakýchkoliv nesnázích. 9. Skaut je hospodárný. 10. Skaut je čistý v myšlení, slovech a skutcích. |
| 1. A Scout is to be trusted. 2. A Scout is loyal. 3. A Scout is friendly and considerate. 4. A Scout belongs to the world-wide family of Scouts. 5. A Scout has courage in all difficulties. 6. A Scout makes good use of time and is careful of possessions and property. 7. A Scout has self-respect and respect for others. |
1. Skautovi je možno věřit. 2. Skaut je oddaný. 3. Skaut je kamarádský a ohleduplný. 4. Skaut je členem celosvětové skautské rodiny. 5. Skaut má odvahu v jakýchkoliv nesnázích. 6. Skaut využívá čas a je šetrrný k majetku a vlastnictví. 7. Skaut má úctu vůči sobě i ostatním. |
| A Scout is: Trustworthy, Loyal, Helpful, Friendly, Courteous, Kind, Obedient, Cheerful, Thrifty, Brave, Clean, and Reverent. |
Skaut je: Pravdomluvný, oddaný, prospěšný, kamarádský, zdvořilý, přívětivý, poslušný, veselý, hospodárný, statečný, čistý a uctivý. |
Na následujících webových stránkách najdete formulace skautského zákona, jak kterých užívají různé skautské organizace:
Skautské symboly
Symbolika hraje ve skautingu velikou roli. Jejím prostřednictvím skauti vyjadřují základní myšlenky hnutí a vyjadřují svoji příslušnost k němu. Nejčastěji používané symboly jsou následující:
Skautské znaky
 |
 |
nakreslená B.P. |
Lilie je především symbolem čistoty: čistoty v myšlení, slovech a skutcích, což je obsah desátého bodu původního znění skautského zákona. Lilie je však zároveň symbolem správného směru: na kompasových růžicích a starých mapách se se pomocí lilie označoval severní směr; lilie se zde vyvinula z ozdobného písmene T (z italského výrazu pro sever „Tramontana“ – „Přes hory“, tj. přes Alpy). symbolicky se vykládají i tři liliové listy, a to jako symbol tří bodů (původního) slibu. Mají také skautům připomínat, že k cíli vede pouze přímá cesta: pokusy překážky obejít se ztáčejí zpět. Z obecné skautské lilie, která se kreslí většinou zlatá na zeleném poli, pak vychází nesčetný počet znaků různých skautských organizací.
ZNAKY MEZINÁRODNÍCH SKAUTSKÝCH ORGANIZACÍ
 |
 |
 |
 |
 |
ZNAKY ČESKÝCH SKAUTSKÝCH ORGANIZACÍ
 |
 |
 |
Český skauting ABS |
 |
|
chlapecký kmen |
dívčí kmen |
Skautský kroj
Skautský pozdrav
 |
 |
 |
Skautské podání ruky
Skautské svátky
Skauti považují dva dny v roce za své svátky:
24. duben – svátek sv. Jiří, je slaven jako svátek patrona skautů. Svatý Jiří, římský důstojník z konce 3. století, který zahynul při pronásledování křesťanů, je pro skauty vzorem a symbolem rytířského života, o nějž mají usilovat. Vítězství sv. Jiží nad drakem, které mu přisuzuje legenda z 5. století, je vlastně metaforou boje se zlem.
22. únor – Den sesterství (Thinking Day) slaví především skautky. Jde totiž o datum narození Lorda B.P. a jeho manželky Olave (která se narodila přesně o 32 let později).
Družinový systém
Družinový systém je originální skautskou výchovnou metodou, spočívající v organizaci činnosti oddílu po malých (přibližně 6-8členných) skupinách („družiny“, „patrols“) vedených jedním z chlapců („rádce“, „patrol leader“), které si samy organizují vlastní činnost, přičemž vůdce oddílu určuje pouze rámcový program, a jeho konkrétní realizaci přenechává rádci. Družinový systém má mnoho výhod: organizace do malých skupin vedených nejschopnějším členem odpovídá přirozenosti chlapců a děvčat, přenesení zodpovědnosti na rádce a družinu k zodpovědnosti vychovává a zároveň uvolňuje vůdci ruce pro koncepční práci s oddílem, nízký počet členů družiny umožňuje silný pocit sounáležitosti jejích členů a současně je dostatečný pro její všestrannost.
Věkové stupně
Skautská výchovná metoda (na rozdíl např. od Woodcraftu) je založena na diferencovaném přístupu k jednotlivým věkovým kategoriím. To se projevuje existencí několika věkových stupňů, jimiž v ideálním případě skaut postupně prochází, a dostává se mu tak v každém věku programu přiměřené formy a obsahu. Rozdělení věkových stupňů se v různých organizacích liší, většinou však zhruba vychází z původního modelu:
1) 6-10 let: „Vlčata“ („Wolf Cubs“ apod. – názvy jsou v různých organizacích různé)
2) 11-14 let: „Skauti“ („Scouts“, „Guides“, „Éclaireurs“ apod.)
3) 15-18 (a více) let:“Roveři“ („Rover Scouts“, „Rangers“, „Venturers“ apod.)
Program „vlčáckého“ stupně je především hravý a je organizován často po větších skupinách dětí, skautský stupeň přináší typický skautský program s uplatněním družinového systému, a roverský věk pak znamená přechod k náročnějším činnostem, větší důraz na duchovní rozměr člověka a je zaměřen na službu.
Táboření
Táboření je neodmyslitelnou součástí, dalo by se snad dokonce říci esencí skautingu: vždyť skautským táborem skauting začal! Skautský tábor je ideálním prostorem pro rozvinutí skautského programu. Nabízí příležtost k zábavě a hrám, která se přes rok nenaskytne, ale zároveň vyžaduje odpovědnou práci od každého – aby bylo kde spát, co jíst, na čem vařit – a to všechno v těsném kontaktu s přírodou. V Setonově a Baden-Powellově pojetí je tábor prostředím, které má sloužit k tomu, aby si člověk odpočinul od „civilizace“ a jejích vymožeností. Bohužel však dnes tábory většiny světových skautských organizací tento charakter pomalu ale jistě ztrácejí. Český způsob táboření, kdy oddíl přijede na zelenou louku, na táboře může užívat jen to, co si sám postaví, a nakonec ze zelené louky odjede, začíná být světovou raritou. Doufejme, že český skauting bude ještě nějakou dobu náporu „civilizace“ odolávat!
převzato ze http://www.skaut.org