Uzlování

S uzly se setkáváme každý den. A zde je pár těch „základních“.

ambulantní spojka (ambulanťák)

Tato spojka má mnoho jmen, u nás je asi nejznámější pod tímto. Slouží ke spojování dvou stejných provazů. Na tenkých nebo kluzkých materiálech má tendenci se rozvazovat. Naopak vhodná je na zavazování obvazů či šátků, protože díky svému plochému tvaru netlačí. Přibližně polovina lidí tento uzel používá denně, aniž by o tom věděla. Zavazují si jím tkaničky u bot.

škotová spojka (škoťák)

Škotová spojka, důvěrně nazývaná „škoťák“ je z jiného soudku. Jedná se o velmi spolehlivou spojku vhodnou pro spojování provazů nebo i materiálů různého průměru i různých vlastností. Má opravdu všestranné použití: můžeme jím stejně spolehlivě spojit dva vlasce, přivázat napínací lanko ke stanové celtě, navázat nit při tkaní koberce, připevnit ocelové lano na hák jeřábu. Vše stejně dobře a spolehlivě jako třeba zavěsit houpací síť. Podmínkou je, aby alespoň jeden z provazů byl relativně ohebný. Na dvě silná ocelová lana se nehodí.

rybářská spojka

Rybářská spojka, jak název napovídá, je hojně používána rybáři. Výborně se totiž hodí pro svazování tenkých a kluzkých silonových vlasců. Oba svazované konce musejí mít stejný nebo velmi podobný průměr, pak je spolehlivá. Má jen jedinou nevýhodu. Po zatažení ji prakticky nejde rozvázat. Nesnažte se o to, je to ztracený čas, raději vlasec rozřízněte nožem.

dračí smyčka (dračák)

Dračí smyčka je opředena spoustou legend a dnes už se jedná o překonaný uzel, který se doporučuje používat jen v nouzi. Zkoumáním mnohých smrtelných úrazů horolezců byly zjištěny nevhodné až nebezpečné vlastnosti, o kterých se dříve nevědělo. I přesto má svůj význam a rozhodně se vyplatí tuto smyčku umět správně uvázat. Pro dodržení bezpečnosti mají mít oba volné konce vyčnívající z uzlu délku minimálně 10 krát větší než je průměr lana. V žádném případě nesmí zatížením uzlu dojít k roztahování smyčky, v tom případě je uzel nespolehlivý až nebezpečný.

osmička

Osmička či osmičkové poutko je dnes základní navazovací uzel používaný horolezci, zdaleka však ne jediný.

 

 

lodní smyčka (loďák)

Lodní smyčka je jeden z mých nejoblíbenějších uzlů. Používám ji třeba i na napnutí prádelní šňůry. Smyčka se snadno váže, spolehlivě drží a snadno se rozvazuje. Tedy samé dobré vlastnosti. Je třeba si však uvědomit, že drží jen do té doby, než povolí tah. Pak se rozvazuje. Lodní smyčka je klasickým příkladem jednoduchého uzlu, který lze uvázat mnoha způsoby (minimálně deseti) a každý způsob je vhodný v jiné situaci. Jedná se o dva přes sebe přeložené závity a záleží na aktuální situaci, jak je nejvhodnější závity vytvořit.

zkracovačka

Zkracovačky jsou zvláštní uzly, které vlastně nemají za úkol nic držet, spojovat nebo ovazovat. Jejich jediným úkolem je zkrátit provaz, aniž by bylo nutné jej ustřihnout nebo rozříznout. On se pak velmi špatně lepí. Představte si, že máte napínací lanko u stanu příliš dlouhé a kolík vám vyjde do místa, kde nejde zapíchnout. Zkrácením lanka se to vyřeší, ale když jej ustřihnete, budete jej třeba hned druhý den potřebovat zase delší, pak třeba kratší a zase delší. Po takovém týdnu bude stanové lanko samý uzel a prakticky nepoužitelné. Pokud použijete některou ze zkracovaček, při balení stanu ji rozvážete a lanko máte v původní délce a bez zbytečných uzlů.

Zkracovačka zkracuje jen do té doby, dokud trvá tah na obou pevných koncích. Jakmile tah pomine, zkracovačka se sama rozváže. Pokud to vadí, můžete prostrčit smyčkami prostředního závitu třeba nějakou větvičku nebo vhodný klacík.

liščí smyčka (liščák)

Liščí smyčka je velmi jednoduchá smyčka i pro vázání jednou rukou. Slouží k upevnění provazu na předmět válcového průřezu, na hranaté průřezy vhodná není.

Na rozdíl od lodní smyčky drží spolehlivě, jen pokud jsou zatíženy oba konce.

 

prusíkův uzel

Základem je liščí smyčka. Všechny druhy prusíkovacích uzlů se používají při šplhání po laně, sestavování kladkostrojů či sebejištění na laně pod slaňovací osmou.

Většinou se váží lanem slabšího průměru než má lano, na které se navazuje, omotávají se okolo silnějšího lana tak, aby vzniklo dostatečné tření. Při použití silnějšího lana se uzel nezatahuje a na laně klouže.

Příspěvek byl publikován v rubrice skautská praxe. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.