Oheň, oheň

11Umění správně rozdělat a udržovat oheň je neodlučitelnou součástí táboření v přírodě. Toto umění však vyžaduje určitých znalostí, zásad a návyků.Oheň dovede být velmi užitečným pomocníkem, ale i životu nebezpečným živlem, jestliže s ním nedovedeme zacházet.

Zvlášť v přírodě platí tyto zásady.

  • Při rozdělávání ohně musíme dodržovat zásady bezpečnosti.
  • Oheň nerozděláváme nikdy tam, kde je nebezpečí vzniku.
  • Místo, kde oheň rozděláváme, ohraničíme kameny.
  • Zjistíme, kde je voda, abychom v případě nebezpečí mohli co nejdříve zasáhnout.
  • Oheň nenecháváme nikdy bez dozoru.

Největší problém s rozděláním ohně míváme za ztížených podmínek, tedy v dešti a na sněhu. Při dešti není snadné rozdělat a udržet oheň, protože dříví je mokré, špatně hoři a nedává ani teplo. Nejlepší způsob ochrany ohně před deštěm je zbudování přístřešku z celty nebo z přírodního materiálu. Uděláme-li přístřešek z celty, musíme být opatrní, abychom ji nepropálili. Musíme také vědět, které dřevo hoří dobře a dává dostatek tepla a které téměř nehoří. Například březové a akátové dřevo hoří I syrové a velmi dobře se tedy hodí na podpal. Každý táborník má mít s sebou vedle zápalek kousek suché březové kůry, kterou za nepříznivého počasí použije k rozděláni ohně.

Jak tedy rozdělat oheň?

Na podpal použijeme kousek březové kůry, ze silnější větve si zhotovíme „ježka“, nalámeme suché větvičky jehličnatých stromů, které jsme posbírali v hustém lese, použijeme suchý mech, smolu ze stromů nebo rozštípeme na drobně třísky silné poleno, které je uvnitř určitě suché. Zakládáme-li oheň na rozmoklé půdě, vypodložíme ohniště větvičkami tak, aby vznikl rošt z březového dřeva. Na tento rošt pak dáme hraničku třísek. Při silném větru zapálíme tak, že použijeme dvě až tři zápalky najednou. Ty přiložíme k podpalu a škrtáme krabičkou. Jakmile oheň vzplane, přikládáme napřed suché třísky, pak větvičky a postupně větší a silnější krátké kusy dřeva. Z mokrých polínek utvoříme ochranný val, aby se nám vysušila. Když plamen dostatečně zesílí a objeví se hromádka rozžhavených uhlíků, začneme přikládat nejdříve vyschlé, rozštípané dřevo, a když se oheň důkladně rozhoří, i syrová polena. Při přikládání stále tvoříme hraničku. Silnější polena podélně rozštípeme. Taková hoří lépe než celá. Na oheň se přikládá ze strany větru, a to tak, aby plameny směřovaly požadovaným směrem. Máme-li možnost vybrat si dřevo, vybíráme takové, které má největší výhřevnost. Nejlépe hoří dřevo jasanu, akátu, javoru, borovice, dubu, břízy a buku. Střední výhřevnost má dřevo modřínu, smrku, jedle a lípy. Špatnou výhřevnost má dřevo topolové, olšová a vrbové. A vůbec nevhodným palivem je dřevo osiky, které nevydává téměř žádný žár a navíc z ohně vyletují žhavé uhlíky.

slavnostní ohně

Hranice

Každé patro hranice tvoří vždy dvě rovnoběžně položená polena. Každé patro je kolmé s patrem předchozím. Poslední patro tvoří více polínek aby vznikla jakási střecha. Na střed se dává chrastí. Je také dobré přidat doprostřed nějaké šišky, klacky nebo silnější větvě. Po částečném vyhoření středu se postupně shazují patra (od vrchu).

Pyramida

Je to oheň vhodný na teplo i na vaření a skládá se z větví nebo polínek šikmo naskládaných přes hromadu třísek nebo klestí. Umožňuje dostatečný přístup vzduchu a dobře hoří.

Pagoda

Stejný princip jako u hranice s tím rozdílem, že každé další patro tvoří kratší polena než patro předchozí. Společně s hranicí je tento oheň nejčastěji zapalován při slavnostních chvílích.

strážní ohně

Hlídkový oheň

Úsporný oheň, který by měl být založen z polen z tvrdého dřeva. Polena se položí do tvaru hvězdice a jak ohořívají se postupně posouvají doprostřed ohně. Tento oheň by neměl hořet plamenem, ale pouze doutnat a vytvářet teplo. Když nehoří neoslepuje vás a napomáhá aby vás nikdo neviděl už z velké dálky.

Dlouhý oheň

Takovýto oheň můžeme založit v brázdě nebo mezi dvěma čerstvými zelenými poleny. Polena by měla být silná a můžeme je i pro zlepšení přívodu vzduchu na krajích podložit.

Kanadský krb

Jedná se o ohraničené ohniště se zadní stěnou která odráží teplo směrem k nám. Tu tvoří několik naskládaných polének nad sebou které se postupně, jak oheň hoří, přikládají.

užitkové ohně

závěsy

pečení

Pečení masa pod kotlíkem ve žhavém popelu.

 

 

Pečení na žhavém popelu.

 

 

Rožeň.

Ohňové desatero

Tato pravidla bychom měli dodržovat, aby nám oheň sloužil a nenadělal škody:

  1. Nejprve si rozmyslíme, na co budeme oheň potřebovat, podle toho zvolíme druh ohně a dřevo na topení.
  2. Pokud máme možnost, použijeme starého ohniště. Když musíme založit nové, pak vždy aspoň 50 m od lesa, daleko od stromu, suché trávy, obilí, suchých křovin, nejlépe u potoka.
  3. Ohniště obložíme kameny (nebereme je z potoka, ty by mohly prasknout a někoho zranit).
  4. Když vyrýpneme drny, uložíme je do stínu, kde je také pokropíme vodou. V zimě položíme na sníh hustý rošt z klacku, aby se oheň nepropadl do tajícího sněhu a neuhasil se.
  5. Naučme se zapalovat jednou zápalkou, bez papíru, za každého počasí.
  6. Přikládáme spíše menší dávky a častěji, ze strany odkud fouká vítr, přikládáme do kříže, aby mezi polínka mohl vzduch.
  7. Netopíme zelenými větvemi a listím.
  8. Nejvíce hřejí špičky plamenů — podle toho zavěšujeme nádoby, v nichž vaříme.
  9. Dohasínající oheň povzbudíme, když posypeme uhlíky trochou soli a oheň rozfoukáme.
  10. Před odchodem dáme vše do původního stavu.Vybereme popel, ohniště zakryjeme drny, které zalijeme, aby tráva rostla dál. Kameny dáme zpět tam, odkud jsme je vzali — položíme je zakouřenou stranou dolů.

Příspěvek byl publikován v rubrice skautská praxe. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.