V jeho rodokmenu je řada zajímavých postav. Dobrodruh, námořník a voják John Smyth Willoughly jen o vlásek unikl smrti u indiánského mučednického kůlu. Další předek se už s indiány spřátelil a nějaký čas mezi nimi dokonce žil. Prababička byla malířka. Dědeček William Smyth byl admirálem a vzal si za ženu malířku. Matka, krásná a energická Henrietta Grace, známá svou charitativní prací, se provdala za profesora teologie a geometrie.
Jejich čtvrtý syn zdědil po předcích vše – sklon k dobrodružství, pevnou vůli, touhu po dálkách, ale i sklon k umění a dobročinnosti. Narodil se 22. února 1857 v domě Stanhope Gardens v Londýně. Když mu byly tři roky, zemřel mu otec. Chlapec se jmenoval:
ROBERT STEPHENSON SMYTH BADEN-POWELL
Pihovatý, zrzavý, modrooký kluk zvaný Ste našel svou první divočinu v londýnském Hyde Parku (tenkrát byl mnohem divočejší než dneska). Odbíhal z pískových cestiček a pozoroval žáby, ptáky, kachny, husy, ovce, kozy i krávy. V šesti letech namaloval mapu Hyde Parku i zvířata, která tam viděl.
V devíti letech poslala maminka Stephensona k příbuzným do hrabství Kent. Na toulkách přírodou si tu zdokonaloval své pozorovací schopnosti. Kozy a krávy teď vystřídali srnci, jeleni, lišky, které mohl sledovat i za soumraku.
V té době si bratři Baden-Powellové – Frank (21 let), Georg (20), Warington (19) a Ste (9) postavili kajak. Plavili se po Temži, sami si vařili, v noci spali ve stanech. O rok později opravili starou jachtu a vydali se na moře. Zúčastnili se také několika závodů (regat) a vyhrávali.
Třináctiletý Ste byl přijat do jedné z nejstarších škol Charterhouse. Naštěstí i tady byl rozsáhlý a málo udržovaný školní park. Ste prolézal houštinami, šplhal po větvích, pozoroval učitele procházející se po vyznačených cestách. Nebyl výborným žákem – raději než přednášku o lišce sledoval stopu lišky v přírodě.
V devatenácti složil zkoušky na nejstarší vojenskou akademii Sandhurst. Víc než vojenské hodnosti ho ale lákaly cizí země. Přání se mu spinilo dost brzy – byl přidělen k 13. jezdeckému pluku v indickém Lucknow, starém královském městě pod Himálajem. Po Indii a Afghánistánu ho služba přivedla do jižní Afriky, do země Zuluů. V roce 1890 pobýval v oblasti bývalé Jugoslávie jako „tajný agent Její Výsosti královny Viktorie“. V převleku sběratele motýlů pořizoval plánky pevností a zakresloval rozmístění děl a skladů střeliva.
V roce 1895 se Baden-Powell řečený B.-P. (čti „bi-pí“) vrátil do země Ašantů, aby urovnal spory mezi domorodci. Sotva spinil úkol, odcestoval na území Matabelů. Pak měl konečně čas na to, aby své bohaté zkušenosti sepsal do příručky pro vojenské průzkumníky – stopaře a zvědy – AIDS TO SCOUTING.
V létě 1899 byl B.-P. vyslán znovu do Afriky. Válka mezi Brity a Búry – potomky holandských kolonistů – vypukla v říjnu. 217 dní bránil plukovník Baden-Powell jihoafrické město Mafeking. Měl k tomu asi 2000 vojáků, dobrovolníků a domorodců, 7 děl a 9 kulometů. Búrů bylo však na 9000. V květnu 1900 prorazila britská armáda kruh obléhatelů.
V obleženém měste byla důležitá každá pomoc. Z chlapců utvořil 8.-P skupinu kadetů a do jejího čela postavil mladíka jménem Goodyear. Chlapci rozváželi na kolech soukromou i služební poštu, zásoby, zbraně i munici a pomáhali raněným. Dostali příležitost – a osvědčili se!
Můžeme říci, že skauting – chlapecké skautské hnutí – má své kořeny v mládí a vojenských zkušenostech Roberta Baden-Powella. Už v Indii se začal věnovat dětem britských důstojníků žijících v kasárnách. Byl dobrý kamarád, dokázal je pobavit, hrál jim na foukací harmoniku, kreslil a vyprávěl.
Při obléhání Mafekingu si uvědomil, jak v chlapcích roste pocit zodpovědnosti, když mají důvěru dospělých. Později o tom napsal: „Chování chlapců v Mafekingu patří mezi mé nejsilnější zážitky z těch těžkých měsíců.“ Z těchto kořínků vyrostlo skautské hnutí.
Robert Baden-Powell se stal „Hrdinou z Mafekingu“. Jeho jméno i podobizna zdobily nejeden titulní list novin. Stal se nejmladším generálmajorem britské armády. Jeho příručky pro vojáky Aids to Scouting se zmocnili kluci a Baden-Powell tím byl překvapen – a zdrcen! Příručka pro výcvik vojáků nebyla psána pro mládež. Chtěl ji získat pro mír, a proto si umanul napsat pro ni jinou příručku – návod ke skautským hrám. Ale trvalo to ještě 7 let, než mohl své předsevzetí uskutečnit.
NA OSTROVĚ BROWNSEA
Baden-Powell po osvobození Mafekingu dostal nový důležitý úkol – vybudovat v jižní Africe jízdní policii. Navrhl pro ni stejnokroj, který se později uplatnil s malými změnami i pro skauty. Po spinění tohoto úkolu byl pověřen, aby provadl reorganizaci celého britského jezdectva.
Na počátku dvacátého století existovalo několik organizací britské mládeže. K nejvýznamnějším patřila „Chlapecká brigáda“ (The Boys Brigade) založená roku 1883 Williamem A. Srnithem. B.-P. původně zamýšlel svým skautingem jen obohatit program chlapeckých brigád, případně jiných organizací. Mnoho chlapců nebylo členy Boys brigade, ani žádných jiných. Baden-Powell je občas vídal v přírodě, jak sis nadšením hrají na skauty podle příručky Aids to Scouting. Kluky to prostě bavilo. Čas se naplnil – přichází skauting jako výchovné hnutí mládeže.
Skauting pro chlapce byl částečné napsán a téměř celý byl v mysli Baden-Powella. Bylo třeba začít s praxí. B.-P. si k tomu vybral dvacet chlapců a vypravil se s nimi na hustě zalesněný divoký ostrůvek u jihoanglického přístavu Poolu v Lamanšském průlivu. Nad plachtami stanů vlála historická britská vlajka z Mafekingu. Stany (pro každou družinu jeden) byly dále od sebe, aby měly družiny své soukromí. Na táboře pomáhali Baden-Powellovi jeho přátelé Kenneth MacLaren, P. W. Everett a také malý synovec Donald.
Ráno B.-P. probouzel chlapce troubením na signální roh antilopy kudu, který kdysi dostal od náčelníka Matabelů. Chlapci byli rozděleni po pěti do hlídek (družin), nejstarší z každé byl velitelem (rádcem). Rádci měli pinou odpovědnost za svoji družinu. Hlídka byla jednotkou pro výcvik, práci i hry. Večer u mihotavého plamene táborového ohně vyprávěl B.-P. chlapcům své příběhy, ale i tančil, zpíval a jemně a přesvědčivě ukládal do jejich duší mravní zásady. Všichni zde složili skautský slib a vraceli se domů opáleni, nabití sebevědomím a očištění od tíhy velkoměsta.
Po úspěchu tábora začal B.-P. ve starém větrném mlýně ve Wimbledonu Common v Londýně konečně psát jednotlivé části knihy Scouting for boys (Skauting pro chlapce). Psal lehce, srozumitelně, ve stylu vyprávění u táborového ohně. Výchovné záměry zaobalil do dobrodružného vyprávění a přidal návody ke hrám. Kniha vyšla v šesti sešitech.
Ve dvoraně Birkenheadu se pak konala přednáška s výkladem knihy Scouting for Boys. Za dva roky zde byla odhalena pamětní deska s nápisem: V této dvoraně vyhlásil veřejně dne 24. ledna 1908 sir R. Baden-Powell založení chlapeckého hnutí. Po vydání knihy se skauting ‚šířil v Anglii jako lavina. Malé i větší skupinky putovaly s batohy nebo vozíky do lesů a večer plály táborové ohně. Pocit sounáležitosti chtěl B.-P. probouzet nejen krojem, ale i dalšími způsoby.
Za odznak zvolil lilii doplněnou kompasovou střelkou. Lilie je symbolem čistoty. Dvě hvězdičky mají 10 cípů – tolik je bodů skautského zákona. Pod lilii umístil stuhu prohnutou jako smějící se ústa skauta. „Drátek“ visící dolů ze středu stuhy s uzlem dobrého skutku připomíná každodenní povinnost.
Mimo odznaku dostali skauti do vínku zvláštní znamení ruky – palec pravé ruky položeny na malíček (silnější chrání slabšího) a tři vztyčené prsty (tři body skautského slibu).
Po vyjití Scouting for Boys a založení Boy scouts začali chlapci hrát hry obsažené v knize. Kroj, odznak a pozdrav – to byly však jen vnější znaky rodícího se hnutí, důležitější jsou ty vnitřní – heslo, slib a zákon. Baden-Powell využil přirozený sklon hochů vytvářet tlupy, uzavřené skupiny s vlastní činností, a tím vznikl základní výchovný prvek – družina. Skautská výchova od samého počátku vedla k čestnosti, smyslu pro povinnost, k dobrovolné kázni, úctě k hodnotám, k optimismu a lásce k přírodě.
SKAUTSKÁ LILIE ROZKVÉTÁ
V roce 1909 převzal patronát nad skautským hnutím anglický král Eduard VII. Baden-Powell nalezl pro svoji myšlenku řadu spolupracovníků. Psal články, přednášel, pořádal kurzy a tábory. O rok později odešel z armády, aby se mohl plně věnovat skautingu.
Téhož roku navštívil B.-P. jihoamerický stát Chile, Při přistání ho čekal dav chlapců v khaki košilích, se šátky a skautskými klobouky. Znali již kouzelnou knihu Scouting for Boys. B.-P. přijal slib a prohlásil je za zakládající členy jihoamerického skautingu.
V tomto roce se konal již třetí tábor, kde byla i cvičná loď Mercury. Od té doby se datuje vodní skauting (Sea scout). Již následujícího roku měli svůj odbor. B.-P. zde velmi pomohl jeho starší bratr Warington, který pro ně napsal příručku Vodní skaut.
B.-P. byl překvapen, když na velkém srazu skautů roku 1909 v londýnském Crystal Palace uviděl vedle tisíců skautů i skupinku krojovaných skautek. Zde pomohla sestra Agnes, a tak mohla být v roce 1910 založena organizace Girl Guides. Během roku se jich dalo zapsat 8 tisíc. U kolébky skautingu v USA stojí americký spisovatel William D. Boyce. Traduje se příběh o neznámém skautovi, který mu při návštěvě Londýna ochotně ukázal správnou cestu. Domů se vracel s knihou Scouting for Boys. V roce 1910 pak vznikl Boy scout of America (BSA). Na zaoceánské lodi Arkadia, během cesty kolem světa v roce 1912, se B.-P. seznámil s mladou ženou Olave Saint Clair Soames. Po návratu z cesty (30. října) se konala svatba. Z manželství se narodily tři děti: Peter (1913), Heather (1915) a Betty (1917).
V roce 1914 začíná skautská výchova mladších skautů – vlčat, kteří se samozřejmě také chtějí zúčastnit „velké hry“. Využívá příběhy Mauglího z Kiplingovýdi Knih džunglí. Za znak je vybrána hlava vlčka. Později u děvčat začínají brownies (malý dobrý skřítek). Roku 1917 B.-P. připravuje program pro starší skauty. Rady těmto mladým mužům vložil do knihy Rovering to success (v češtině Na pouti za úspěchem). Začalo se jim pak říkat roveři (poutníci) a dívkám rangers (hraničářky).
V roce 1919 dostali skauti pozemek Gilwell Park nedaleko Londýna. Byl zde malý zámeček (tzv. bílý dum) a hlavně velký přírodní park. 8. září téhož roku tu byl zahájen první kurz pro výcvik vůdců na světě. Znakem je sekera zaťatá do polena. Absolvent Gilwellu dostává dva dřevěné korálky z náhrdelníku náčelníka Dinizulu a právo nosit šedo-růžový šátek s tartanem (kostkovanou látkou) v cípu.
Hrozná první světová válka nedokázala utlumit rozvoj skautského hnutí. Plně se prokázala účinnost družinové soustavy. Skauti konali službu vlasti. Starší odcházeli do války a mladší byli pověřováni různými úkoly: jako poslíčci, hlídáním mostů, železnic a pobřeží, pomocí v nemocnicích a na polích. V roce 1918 si anglické skautky zvolily Olave Baden-Powell za svoji náčelní. Rozvinul se dívčí skauting, rozšířily se věkové hranice a začíná rozkvétat mezinárodní bratrství a sesterství. Schyluje se k prvnímu světovému jamboree.
Převzato z publikace Cestou k pramenů, 100let skautingu v obrazech