Rubrika: skautská praxe

V tomto článku se budeme věnovat značkám upravujícím přednost.

Tak toto může být hodně zajímavý level skautských dovedností. Avšak přeci jen, nejdříve je třeba znát stromy a pak se na nich teprve levelovat.

V tomto článku se budeme věnovat šifrám, ke kterým jejiž třeba nějaký klíč. Většina klíčů je takových, že si je každý dokáže připravit těsně před luštěním, teda pokud ví o jakou šifru se jedná.

11Umění správně rozdělat a udržovat oheň je neodlučitelnou součástí táboření v přírodě. Toto umění však vyžaduje určitých znalostí, zásad a návyků.

První článek byly dopravní značky, které mají znát vlčata a světlušky na ZVaS. Značek je pochopitelně mnohem více a každý by je měl v rámci vlastní bezpečnosti znát. Je jedno jestli chodí pěšky, jezdí na kole, skůtru, motorce či autem.

Ještě než se dostaneme k měření vzdálenosti a výšky v přírodě, sluší se abychom alespoň částečně dokázali odhadnout vzdálenost.

S uzly se setkáváme každý den. A zde je pár těch „základních“.

Při běžných stopovačkách ve městě se používá hlavně křídy, ale při stopovačkách v přírodě se většinou sáhne po skautských pochodových značkách.

I. HISTORIE ČESKÉHO SKAUTINGU Skautská myšlenka se dostala do Čech velmi záhy. Za rok vzniku českého skautingu se pokládá rok 1911, kdy český profesor Antonín František Svojsík, vždy známý jako Antonín Benjamín Svojsík či prostě A.B.S., inspirován návštěvou Anglie, založil první český skautský oddíl.

Historie českého a světového skautingu od počátků do roku 1996. Čerpáno z publikace SKAUTSKOU STEZKOU (vydanou TDC v roce 1998).