V sobotu 24.listopadu jsme s Liščaty vyrazili na naší první výpravu. U autobusu se sešla tři liščata Agneska, Beátka, Nathánek, dvě sestřičky světlušky Poppy, Anička, pes Bublina, Světluška s Teou a BuBy. Jindra se Šimonem si zahráli na bandity a naškočili do busu až cestou a na Mělníku naší sestavu završil Vojta.
Busem jsme se dostali až do Liběchova, odkud jsme vyrazili směr Harfenice. První část výpravy vedla do mírného kopečka, ale nasadili jsme smrtelnou rychlost (asi 1km/h) a tak jsme se víc a víc přibližovali k cíli naší cesty.
Během cesty jsme si pod jedním velký dubem (jak jinak) dali krátkou pauzu na sváču a pak hurá dál stejně třeskutou rychlosti. Když jsme se přiblížili ke kapličce, byli jsme rádi, že si ji můžeme prohlédnout a načerpat síli k další cestě. 🙂
Harfenice už byla(y) na dohled a tak jsme se k ní vydali s větrem o závod (bylo bezvětří). Když jsme dorazili k cíli naší výpravy, dali jsme si rozprch na průzkum, po němž jsme se šli podívat do jeskyně.
Při vycházení z jeskyně získalo každé Lišče svůj oranžový benjamínkovský šátek spojený turbánkem (ne všichni došli s turbánkem až k domovu). A to už byl čas vydat se na cestu zpět, abychom se ještě stihli stavit v klubovně Liběchovských vodních skautů, kde na nás čekal bratr Kaskadér (kapitán přístavu). Cesta zpět nám ubíhala naší rychlostí, kterou se nám podařilo zvednout na 1,5Km/h poměrně rychle, jen škoda, že nás cestou trochu zdržel studený déšť.
Naštěstí se jednalo jen o přepršku a tak když jsme dorazili ke klubovně liběchovských, bylo už zase hezky. Rozdělali jsme si tedy ohýnek, na kterém jsme si opekli buřtíky a Kaskadér pro nás dokonce uvařil teplý čaj, který nám přišel náramně k chuti.
Pak jsme se již museli začít balit, ale přesto jsme ještě stihli rychlou prohlídku liběchovské klubovny. Avšak autobus by na nás nepočkal a naše stadartní rychlost se jistě nezvýšila a tak jsme vyrazili na zastávku a odtamtud busem k domovu.
Naše první výprava 🙂